Mezi poulením očí nad neoprávněnými privilegii bělochů se objevily klipy, v nichž se členové černošské komunity ptají, proč jsou jejich rodná města považována za vhodné skládky odpadu, kterým se běloši nechtějí zabývat. Dvacetiminutový segment zůstal optimistický a úderný, ale celkové poselství bylo jasné: environmentální rasismus zabíjí nevinné lidi.
Odbourávání environmentálního rasismu
Oliver to ve svém úvodním slově zjednodušuje. Tvrdí, že znečištěním trpí všichni, ale někteří to mají horší. To je podle něj jádro environmentálního rasismu.
Když se ponoříme hlouběji, zjistíme, že jde o systémovou formu předsudků. Což znamená, že politiky, činnosti a směrnice mohou přidávat váhu nespravedlivým výsledkům. To má podobu průmyslových areálů, které se běžně staví a provozují v komunitách s nízkými příjmy a BIPOC nebo v jejich těsné blízkosti.
Znečištění ovzduší
Oliver hovoří konkrétně o studiích, které prokázaly, že černošští Američané jsou v průměru vystaveni o více než 50 % většímu znečištění ovzduší než ostatní demografické skupiny. Navíc mají o 75 procent vyšší pravděpodobnost, že budou žít v oblastech, které sousedí s továrnami a závody. To jsou příklady, které mají upozornit na zjevné formy environmentálního rasismu.
„Zejména černošské čtvrti se mohou stát terčem útoků s neuvěřitelnou přesností a sázka zde nemůže být vyšší,“ řekl Oliver ve svém segmentu. „Znečištění je jedním z hnacích faktorů onemocnění, jako jsou srdeční choroby, astma, a dokonce i úmrtí, přičemž u černošských Američanů je téměř třikrát vyšší pravděpodobnost úmrtí v důsledku vystavení znečištění.“
Nezahrnutá témata
Oliver odvedl úctyhodnou práci, aby přiblížil znepokojivé téma mainstreamovým televizním divákům, ale zaměřil se především na znečištění a jeho dopady na lidské zdraví a ignoroval další naléhavé problémy.
Spojené státy mají ošklivou historii environmentálního rasismu, počínaje přivlastňováním půdy původních obyvatel, k němuž dochází dodnes, ve jménu ropovodů. Dále je tu dopad, který měl Covid-19 na komunity BIPOC po desetiletí zanedbávání a nedostatečné ústavní podpory. 25 % všech úmrtí na covid v USA bylo připsáno černochům, přestože tato demografická skupina tvořila pouhých 13 % z celkového počtu obyvatel země.
Co lze dělat s environmentálním rasismem?
Oliver uvádí řadu příkladů skutečných komunit, které trpí následky environmentálního rasismu. Zvláštní zmínku si zaslouží Šindelová hora. Název pro skládku recyklační společnosti, která se nachází v sousedství obytné čtvrti převážně černošských a latinskoamerických obyvatel. Stejně tak ropovod Byhalia Connection, memphiský ropovod. Ten vedl delší a dražší trasou přes několik černošských komunit. Aby se zabránilo tomu, že povede nejkratší cestou přes převážně bílé a bohaté čtvrti.
Poté konstatuje, že Bidenova administrativa se navzdory předvolební rétorice, v níž se hodně mluví o environmentální spravedlnosti, rozhodla při posuzování této otázky nebrat v úvahu rasu. To zklamalo mnoho občanů a přimělo Olivera zopakovat, že nicnedělání již není problém. V závěrečné části se plodně věnuje ukončení archaických praktik a odčinění již způsobených škod na životním prostředí, než se pustí ještě dál.
Rasové motivace
Oliver uvádí, že vláda má povinnost zabránit průmyslu znečišťovat podle libosti a bude mít na paměti rasové motivace. Pokračuje, že místní aktivisté potřebují podporu větších organizací, a posvítí si na prezidenta Bidena a jeho administrativu. Jako na potenciální tvůrce změn.
„…pokud neuděláme velké kroky k řešení environmentálního rasismu a nenazveme ho tím, čím je, zůstane v této zemi brutální rozdělení. Kdy se s některými zachází, jako by stáli za ochranu, a s jinými, jako by je bylo možné obětovat,“ uzavírá Oliver.
Kdo je John Oliver?
John Oliver je anglický politický satirik, spisovatel, producent, televizní moderátor, dabér, kritik a stand-up komik. Je známý především ve Spojených státech díky spolupráci na pořadech The Daily Show with Jon Stewart, satirickém komediálním podcastu The Bugle a jako moderátor John Oliver’s New York Stand-Up Show na televizi Comedy Central.
