S Kateřinou Kairou Hrachovcovou jsem se potkala s jednoduchým záměrem – napsat rozhovor. Jelikož Kairu už trošku znám (byla jsem u ní na numerologii) věděla jsem, že to nebude stejné jako vždy. Její energie je v pozitivním slova smyslu jiná. Taková, která prostoupí až do vás samých a nutí vás o věcech přemýšlet tak nějak hlouběji.
S Kairou jsme se sešly v kavárně..
Přivítaly jsme se vřelým úsměvem, a tak nějak všeříkajícím pohledem. Neskromně, avšak se vší pokorou si myslím, že jsme se na setkání obě těšily. Já jsem si objednala oblíbené macha latté, přisedla si ke Kaiře, zapla diktafon a chtěla jsem rozhovor ubírat známým směrem. V tu chvíli se stalo něco, co ve mně hluboce změnilo pohled na tvorbu rozhovorů. Kaira se na mě podívala a s laskavou upřímností se zeptala, zda by to nebylo lepší bez diktafonu. “Víš, když budeš lidi jen tak poslouchat a necháš se vést, bude výsledek úplně jiný, osobitý a bude v něm i hodně tebe. Zkusíme to?”.
A pak se to stalo…
Diktafon se začal sám po každé půl minutě vypínat a já jsem nevěděla (jakožto technický netyp), jak to opravit. Takže to bylo jasné. Začaly jsme si povídat bez něj. Naše slova jsem v sobě musela nechat dlouho uzrávat, protože mě nesmírně zasáhla. Tento text, o Kaiře, bez Kairy, s Kairou píšu jinak, uvolněně a s úsměvem od ucha k uchu.
Témat k hovoru bylo mnoho…
Povídaly jsme si jako dvě kamarádky, které se po letech setkaly a mají si toho tolik co říct. Dostaly jsme se k tetování, numerologii, divadlu i životu samotnému. Kaira mi řekla, že se v rolích, které jsou jí nabízené, musí cítit. Jakmile má sebemenší pochybnost jak o postavě samotné, tak o týmu na “place”, raději s díky odmítá a zůstává ve svém klidu. Pokud ji ale vše sedne, dokáže se do role stoprocentně ponořit a užívá si to s prožitkem naplno.
Kaira na mě působila jako introvert s velkým kusem extroverta. Má momenty, kdy mluví tak niterně a skoro beze slov a zase chvíle, kdy je jí všude plno a její humor vás nakazí raz, dva. A právě proto je dle mého názoru skvělá herečka s výrazným projevem, ale zároveň i báječná průvodkyně pro nás ostatní.
Tetování není jen tetování…
Když přišla řeč na tetování (sama jich několik mám a vím, jak intimní záležitost to je), poslouchala jsem s napnutýma ušima, jako struny. Kaira o celém procesu vyprávěla s takovou úctou a vášní, že je to nepřenositelné (omlouvám se všem čtenářům:-) ).
Kaira bere tělo a duši v něm, jako posvátný chrám. Pokud ji někdo dovolí vstoupit do jeho pole, a vryje se mu doslova pod kůži, je to pro ni velká známka důvěry a vzájemného napojení. Kaira ve svém tetovacím umění používá vlastně intuitivní kresbu, díky které je každý “obrázek” unikátní. Nikdo na světě nemá stejný. Vytvoří ho přesně na míru, pro konkrétního člověka. Když byste toužili po realistické malbě, konkrétním překresu, nebude pro vás Kaira ta pravá volba. Pokud ale důvěřujete a cítíte, že jí dovolíte tak nějak prostoupit až k vám, je pro vás Kaira určitě cesta, která změní kus vás samotných…
“A stalo se někdy, že jsi odmítla klienta?”
“No jéje”, odpověděla s milým úsměvem. “Říkat ne je neskutečně osvobozující a pokud se to naučíme, otevřou se nám nové možnosti. A já, se vší láskou k sobě samé, nechci do svého pole pouštět nikoho, kde to necítím”.
A potom došla řeč na vztahy…
Myslím si, že o vztazích se může mluvit nekonečně dlouho a napříč všemi generacemi. Každý má na věc trošku jiný pohled a stejnou situaci hodnotíme jinak. Zajímalo mě, jak to má Kaira s posuzováním druhých lidí. Já sama se totiž snažím lidi nesoudit, nebo to alespoň minimalizovat. Do jisté míry se mnou souhlasila, ale shodly jsme se na tom, že jsme přece jen pořád ženy a občas zhodnotíme, jak jiná žena vypadá a co má na sobě 🙂 Nicméně ve mně ale zarezonovala jedna věc “pokud někdo hodnotí, pomlouvá a já jsem přítomna, tak mlčím”.
Říct svůj názor není špatně
Pak ale Kaira zároveň i upřesnila, že to neznamená všem přitakávat a souznít s názory ostatních “když je někdo hlupák, tak si to od plic prostě řeknu a klidně si i zanadávám – je to ulevující”. A s tím musím také souhlasit!
Rozhovor plynul stejně jako minuty na hodinovém ciferníku..
A tak jsme povídaly a povídaly, až jsme si daly očima najevo, že je čas jít. Slov najednou nebylo třeba…
A já doufám, že aspoň skrze tyto řádky na vás mohu dýchnout kousek Kateřiny Kairy Hrachovcové, která je inspirativní, vtipná, talentovaná a hlavně pokorná…