Poslední dubnovou sobotu se v hale č. 13 Holešovické tržnice konal druhý ročník unikátního blešího trhu spojeného s hudbou, dobrým pitím a jídlem a také skvělou atmosférou, kterou zúčastnění vytvořili. Na Blešení, které pořádá Tamara Klusová, Elena Janota a Mirka Baštová, jste měli možnost sehnat oblečení, knihy či třeba dekorace a nábytek za příjemné ceny a s ještě hezčím pocitem z podpory cirkulární ekonomiky. Při probírání vyřazené části šatníku místních „blech“ a dalších věcí od „neblech“, jako třeba Preciosy nebo výběrových secondhandů, jste mohli zakousnout dobroty třeba od La Forme Bakery, Kaiser Franz Beer a Burger, Malé pekárny či z food trucku Gule a osvěžit se u baru „v oblešení“.
V rámci doprovodného programu na návštěvníky čekala živá hudba v podání kapely Rising Spirits, zpěvačky Markéty Nikendeyové či legendárního Iva Pospíšila. Vystoupila také Tamara Klusová v doprovodu Šimona Biliny, který akci moderoval. Nechyběly workshopy o udržitelnosti a upcyclingu pro děti, tancování se Sofií Filippi nebo besedy.
Nasajte atmosféru akce a zjistěte o ní více skrze rozhovor s Tamarou:
Stihla sis na Blešení něco pořídit?
Už jsem se do vyblešeného kousku i převlékla. Šaty, které mám zrovna na sobě, jsou od místní návrhářky Terezy Hoškové, která má brand Julie store. Koupila jsem je u exkluzivního stánku své kamarádky.
V čem tkví jedinečnost Blešení, čím se liší od podobných akcí?
Snažíme se k tomu klasickému blešímu trhu přiřadit dobrou a kvalitní gastro zónu, živou hudbu, moderátora… Měli jsme tu i dětské workshopy o udržitelnosti – tvořily, upcyklovaly i samy prodávaly, aby si sáhly na to, co znamená vydělat peníze a umět pustit věci, které už vám nedělají radost. Naším cílem je tvořit kulturní srdcovou akci, na které se lidé potkávají a vytvářejí jedinečnou atmosféru. Vybíráme zajímavá místa, první ročník Blešení jsme pořádali na střeše Máje, teď tu jsme v partnerství s Holešovickou tržnicí a jsme za to moc rádi.
„Tohle měl být třetí ročník.“
První proběhl v covidu a i přes všechna nařízení a roušky byl velmi úspěšný. Když už jsme tady v tržnici všechno nainstalovali pro druhý ročník, přiostřily se opatření natolik, že jsme věděli, že to nemůžeme udělat. Tenkrát jsme do toho trochu zahučeli, ale nevzdali jsme to. Spustili jsme e-shop, odmítali jsme pustit tu myšlenku a komunitu lidí, která stále roste – na Instagramu máme přes 7 700 lidí, čehož si moc vážíme.
Jak moc náročné bylo projekt a jeho koncept udržet čistě online?
Chtěli jsme ho udržet bez ohledu na to, že z toho nebude žádná hojnost. Hodně tomu věříme a naším cílem je pořádat Blešení čtyřikrát ročně, abychom se opravdu naučili zvednout zadek a vytřídit svůj šatník a další věci, které nám nedělají radost, a posílali je dál mezi sebou. Je dobré si dávat cíle, takže naším větším přáním je do pěti let stěhovat Blešení napříč republikou.
Jaké změny přinesl druhý ročník akce?
Při prvním jsme např. nesměli zvát na živé kapely (smích). Letos tu hrají skvělí lidé, např. legenda českého undergroundu Ivo Pospíšil, člověk, kterého si nesmírně vážím, nejen pro jeho statementy v historii, ale i pro to, že je skvělým sběratelem vintage hudby. Určitě je to změna i prostředím. Dále jsme akci rozdělili na dvě části – dopoledne jsme blešili dětský sortiment, odpoledne dospělácký. Je to asi jediná cesta, jak akci uspořádat tak, aby byla efektivní. Přišlo i hodně expatů.
Vzhledem k tomu, že předtím jste akci zažili v covidu, se to asi nedá úplně říct, ale vnímáš změnu i v zájmu a návštěvnosti?
Naprosto. A to jsme se se spolupořadatelkami a mými kamarádkami Elenou Janotou a Mirkou Baštovou obávaly, že moc lidí nepřijde kvůli prodlouženému víkendu a Pražskému Majálesu. Ale návštěvnost naprosto předčila naše očekávání.
Co máš na Blešení nejradši?
Nejradši mám ten moment těsně před začátkem akce. Všechny věci, které v životě dělám, se snažím dělat tak, že jim odevzdám všechno, abych já s tím byla ok bez ohledu na výsledek. S holkama jsme vůbec nečekaly, že to bude tak krásný. Takže těšení se na to, jestli se to povede, a zároveň ten krásný pocit, že něčemu odevzdáš celé své srdce.
V jiném rozhovoru jsi říkala, že k secondhandům máš blízký vztah už od dětství díky mamince. Vnímáš, jak se za tu dobu trh s věcmi z druhé ruky proměnil?
Naprosto. Myslím, že to jde do čím dál větší trendovosti, za což jsem nesmírně ráda. Před deseti lety jsem měla i vlastní sekáč, takže mám i porovnání jako člověk, co v této branži pracoval. Teď jsou skvělé vintage shopy na každém rohu. Největší radost mám z toho, že mladá generace je daleko dál, než jsme byli v jejich věku my, že jsou pyšní na to, že se oblékají z druhé ruky. V tom vidím velkou naději… Člověk má daleko větší radost, když nějakou super věc koupí za skvělé peníze, a ještě tím pomůže.
„Mám koženou bundu, kterou vlastním už asi patnáct let.“
Vybavíš si kousek z druhé ruky, který vnímáš jako poklad, máš ho hodně let nebo ti dělá opravdu velkou radost?
Z minulého Blešení mám pštrosí kožich od kamarádky Kiry, který jsem se neodvažovala koupit proto, že není úplně bez utrpení. Ona mi ho ale na konci akce nechala jako dárek. Dneska jsem v něm tady půl dne pobíhala, miluju ho, protože mě k němu pojí přátelský vztah ke Kiře a láska k Blešení. 🙂
V jaké míře nakupuješ v secondhandech a jak často nové kousky od udržitelných značek?
Nechci se chválit, ale vlastně to udělám. Protože mi to už není tak moc jedno, nedělá mi radost jít nakupovat do řetězců. Miluju české návrháře a lidi, kteří se tomuto řemeslu věnují. Sama se už druhým rokem učím šít v jedné dílně. Čím víc do toho pronikám, tím větší úctu k nim chovám. Oblékám se u lokálních designérů a nesmírně ráda nakupuji na Vinted nebo dělám swapy s kámoškama. Kdykoliv jsem někde ve světě, jako první jdu do místního sekáče. Myslím, že v tomhle směru jsem ušla velký kus cesty.
A navštěvuješ i swapy?
Byla jsem asi čtyřikrát. Je to už třeba pět let, tenkrát jsem tam s idealismem nesla fakt pecky, ale sama jsem si nakonec nic nevybrala. Když holky rozjížděly Swap Prague, to bylo ještě v plenkách. Dneska je to už jinde. Trochu mě to míjí, ale moc tomu fandím.
Zmínila jsi i vlastní sekáč. Plánuješ tenhle nápad někdy v budoucnu znovuzrodit, nebo chceš zůstat spíše čistě u Blešení?
Dělá mi radost, když můžu spojovat lidi. Jsem propojovač, lidi mi říkají, že jsem jako chobotnice. V téhle pozici je mi nejlíp. Stát na jednom místě se mi už nechce. Svoboda tvorby je pro mě důležitější, než mít jeden obchůdek.
Které kousky jste sehnali z druhé ruky vy? Chtěli byste přijít na Blešení příště? A zúčastníte se jako návštěvník, nebo prodejce? Dejte nám vědět na Instagramu nebo Facebooku.
Foto: Dorota Noon
