Kláro, víme, že máte dva syny. Jaké je to pro vás vychovávat dva chlapce?
Staršímu je 14 let, takže je v pubertě, a mladšímu je 12 let. A každý z nich je úplně jiný, kamarádky mi říkají, že ještě nikdy neviděly dvě tak rozdílné děti. Ten starší má rád fotbal, je po tátovi. (Radoslav Kováč, pozn. redakce) Oba jsou sportovně nadaní, řekla bych, a my je ve sportu podporujeme. Mladší syn dělá gymnastiku, zajímá ho úplně jiný svět. Spíš dívčí svět. Naštěstí je doba taková, že se nad tím nikdo nezamýšlí. Dneska jsem mu například upletla dva copy do školy. Oba mají úplně jiné zájmy, jiné kamarády.
Jak spolu vycházejí?
Ne že by se hádali nebo tak něco. Na to nejsou. Řekla bych, že mají hezký vztah, ale zrovna se nevyhledávají. Jeden z nich skáče na trampolíně a druhý se zavře ve svém pokoji. Každý má svůj prostor.
Přála jste si někdy mít holku?
Rozhodně! Oba měli být Adélka. (Smích)
Kláro, prozraďte nám, co ráda děláte, když máte volno?
To si jdu zacvičit, na masáž nebo jenom do sauny. Takový to jako pro sebe. To, co mám ráda.
Je nějaká činnost, kterou naopak nesnášíte?
Například žehlení, to mě vždycky čeká. Jednou týdně se k tomu dostanu z donucení. A pak všechny ty spotřebiče, které pípají, myčka, pračka, sušička. To mě prostě znervózňuje. Protože člověk prostě musí jít a vypnout to a něco s tím udělat.
Vím, že se hodně věnujete sportu. Měla jste to tak už od dětství?
Určitě. Jezdili jsme s rodiči na lyže, na brusle. Všechno jsem se chtěla naučit. Všechno jsem chtěla mít, dělat, a rodiče mi to umožnili. Takže v létě jsme jezdili na kole, v zimě na lyžích, na běžkách, jezdila jsem na koni. A to učím i své kluky.
Jaké jsou vaše oblíbené sporty? Kdybyste si mohla vybrat jen dva?
Nejradši mám bruslení a asi lyžování. Nebo skialpping. Ty miluju. Nesnáším tenis a padel.
Když jedete s rodinou na dovolenou, dáváte přednost aktivní dovolené nebo lenošení?
Jsem hrozná „válečka„. To dělám nejraději, čtu si na tom lehátku. To, co doma neděláte. Tam si to umím dopřát. Tatínek s klukama blbnou v moři a v bazénu. Ale už jsou větší, tak se zabaví i sami. Hodně hrajeme jako rodina společenské hry. Karty, žolíky…
Chystáte se někam?
Teď jedeme s manželem sami, moc se na to těším. Je to takový hotel pro osmnáct plus, takže to bude super. A pak chceme s manželem stihnout jednu rodinnou dovolenou v červnu a pak budu brát kluky na dovolenou po zbytek prázdnin.
Když tolik sportujete, řešíte také stravu?
Od dětství jsem vegetariánka. Nejím maso, jím mléčné výrobky. S jídlem to mám strašně těžké. Chvíli to člověk drží, chvíli ne. Jím hodně zeleniny, ovoce. Nejím ani ryby. Mám moc ráda saláty. A snažím se z toho režimu nevybočovat.
A co pro zbytek rodiny, uvaříte jim maso?
Můj mladší syn teď také nechce moc jíst maso. Tak mu dělám třeba zapečené tortilly, těstoviny. Přílohy jsou samozřejmostí. Brambory, rýže, těstoviny. Vždycky se snažím přidat nějaké bílkoviny. Vejce nebo má rád luštěniny. Snažím se to vyvážit. Můj starší syn má rád maso. Tak ho vařím.
Jak vás napadlo absolvovat masérský kurz? Souvisí to se sportem?
Souvisí, protože oba kluci se věnují sportu. Takže je často bolí nohy, chtějí namasírovat. Já to udělám, ale nevím, jak na to. Tak mě napadlo, že když už mám trenérský kurz, tak bych mohla klientkám i uvolnit svaly, udělat sportovní masáž. Ale hlavně by to ocenila rodina. A k tomu jsem si udělala kurz madero.
Opravdu to funguje?
Určitě. Je ideální pro ženy, rozproudí lymfu. Důležitá je pravidelnost, například dvakrát týdně.
Je práce vaším koníčkem?
Určitě, velmi mě to baví. Práce s tělem. Ale kdyby mi někdo ve dvaceti řekl, že budu trenérka a budu dělat masáže zad, ťukala bych si na čelo. Nevěřila bych tomu. Ale říká se, že v mládí člověk neví, kudy kam. Já jsem to taky nevěděla. Na střední škole jsem studovala elektroprůmyslovku. Ale to by mě nebavilo. Myslím, že by mě nebavilo ani sedět v kanceláři.
A jak se stalo, že jste se vůbec přihlásila do soutěže Miss?
Do Miss mě přihlásil kamarád, kterému jsem za to samozřejmě vynadala a řekla mu, že se mnou bude chodit na všechny castingy. Pocházela jsem z malého města, všeho jsem se bála. Vyhrála jsem tenkrát asi tři skútry a doufala, že mu jeden za jeho péči dám, ale nešlo to. Bylo mi to líto. Tak se to tehdy dělalo, to bylo před dvaceti lety. Tehdy jsem vyhrála Miss sympatie, Miss televizních diváků, první Vicemiss. Vyhrála jsem všechno kromě prvního místa.
A užívala jste si ten svět?
Vůbec ne. Nikdy jsem to nechtěla dělat, kdybych chtěla, přihlásila bych se sama. Ale přihlásil mě on. Nikdy mě to neuspokojovalo. Takže teď jsem šťastná a můžu říct, že si můžu dělat, co chci. Ne to, co se ode mě očekává. Teď je mi čtyřicet, nebudu dělat to, co po mně chtějí ostatní.
Seznámili jste se s partnerem díky Miss?
Byla jsem na přehlídce, ale seznámili jsme se přes společnou kamarádku. Ale myslím, že kdybych nebyla na Miss, tak bych se k ní taky nedostala. Protože ona byla organizátorkou přehlídky a řekla mi, jak bychom se k sobě skvěle hodili. Tak nás seznámila. A klaplo to, už dvacet let.
Máte nějaké přátele ze světa showbyznysu?
Nemám. Mám kamarádky z dětství nebo ty, které jsem potkala, když jsem přišla do Prahy. Ale už jsem se s těmi přátelstvími tolikrát spálila, že už si každého nepustím k tělu. Mám tolik jizev, že už si nerada pouštím nové lidi mezi sebe. I když pak vypadám jako ledová královna. Ale když mě někdo zná, otevřu se mu. Ale s lidmi se neseznamuji na potkání. Vždycky se spíš vracím ke svým kamarádkám.
A co udržitelnost? Žijete udržitelně?
Přiznám se, že netřídím. Je to daleko, nemám na to čas. Kdybych to měla u domu, tak bych třídila, ale je to daleko. Odvezu například větší krabice. Snažím se neplýtvat jídlem, to je mi líto. Tolik lidí na světě nemá co jíst a my to vyhazujeme. Nebo ho rozdám sousedům, když se doma nesní. Oblečení dávám do kontejnerů, co vytřídím, dám mámě, rozdám. Snažím se kupovat přírodní kosmetiku, netestovanou na zvířatech. Hledám kompromis.
