Evo, prozraďte nám, na jakých projektech nyní pracujete?
Aktuálně dokončuji film celovečerní film Superžena a dotáčím komedii Láska na zakázku. Mimo filmy se věnuji i menším projektům, aktuálně například videoklipu Petra Baťka, který budeme natáčet v Jáchymově a připravujeme podzimní natáčení dokumentu o poutnictví.
Víme, že jste žena mnoha tváří. Co konkrétně máte u těchto projektů na starosti?
Jsem režisérkou obou filmů, autorkou scénáře a zároveň v obou filmech ve větší či menší míře hraji. V Superženě po boku Matoušem Rumla a Lásce na zakázku tvořím hereckou dvojici s Martinem Krausem. Zrovna u zmíněných projektů mám škálu funkcí širší, primárně se ale živým jako režisérka hraných projektů.
Vaše snímky mají silné ženské postavy. Co vás k tomu vedlo?
Jelikož si převážnou většinu scénářů sama píši, logicky je pro mě přirozenější ženská logika, motivace a jednání. Zároveň jsou pro mě ženské hrdinky zajímavější. Jsou na ně kladené vyšší nároky a ve více oblastech. Ideální žena není jen dobrá v práci, ale zároveň by měla být i dobrou matkou, hospodyní, a ještě by jí to mělo v každé situaci slušet. Právě touhu po dokonalém ideálu ženy jsem se snažila zobrazit v připravovaném snímku Superžena.
Podle čeho si své projekty vybíráte? Musí pro vás mít nějaký společenský přesah?
Pokud si mohu vybrat, snažím se najít vždy téma, které zajímá mě osobně, a tím pádem mě baví jej studovat. Zároveň mě ale nesmírně baví, když si mě najde téma, o které bych sama od sebe neusilovala. Díky spolupráci s poutníkem Petrem Hirschem, který mě kdysi oslovil, jsem se úplnou náhodou dostala k tvorbě dokumentů o poutnictví a jako kavárenský povaleč jsem prošla v rámci natáčení 640 km pěšky Španělskem, podívala se na Ukrajinu včetně Černobylu, a i spoustu dalších krásných tuzemských míst.
Jak to máte s kostýmy? Šijete je nebo kupujete? Míváte spolupráce se značkami?
To je různé. Dříve jsme primárně spolupracovali se značkami, ale ty Covid zasáhl, přijde mi, úplně nejvíc. Aktuálně spolupracujeme jen s jednou pánskou značkou společenských oděvů. U ženských kostýmů naše kostymérka vybírá nejvíce na Vinted, často se snažíme koukat i do vlastních zásob a navštívili jsme i týdenní swap akci s názvem „Udržitelný obchoďák“. Pokud jde o specifický kostým, tak je třeba jej ušít. Jako například tylové šaty, které mi kostymérka vytvořila na podvodní natáčení filmu Superžena a byly 2x delší než já sama. Po dotočení scén jsme se ale dohodly, že šaty zrecyklujeme a naše kostymérka Helenka je přešije na nositelnější šaty, které si vezmu na premiéru filmu.
Zmínila jste, že je řešíte i pomocí swapů, co vás k tomu vede?
Jsme tým převážně mladých, společensky a především ekologicky uvědomělých tvůrců. Swap i Vinted jsou skvělou kombinací dostupnosti, inspirace, ekonomické úspory a ekologického přístupu. Upřímně, jsou to způsoby, jakými obohacujeme nebo redukujeme své vlastní šatníky, tak nám to přišlo jako zcela logický a přirozený přístup.
Co se děje s takovými kostýmy po natáčení?
Kostýmy ještě nějakou chvíli uchováváme, kdyby nastaly nějaké nečekané dotáčky. Pokud dokončíme střih, nastává fáze „likvidace kostýmů“. Jelikož v našem štábu převažují ženy, a většina kostýmů, které nám zbydou, jsou po ženských hrdinkách, část kostýmů si mezi sebou rozebereme. Kostýmy, které bychom sami nenosily rozhodně nevyhazujeme. Uchováváme je na zmíněné setkání swapu nebo, pokud jde o netradiční věci, schováváme pro případné natáčení jiných projektů.
Kde vidíte možnosti pro zlepšení v rámci filmového průmyslu jak udělat svět lepším a neničit planetu?
Upřímně, Covid filmovým světem opravdu otřásl a odpozorovala jsem i u kolegů, že co se týče českého filmu, tak všichni šetří víc než dříve. To je však dobrou zprávou pro ekologičtější přístup, protože vede ke sdílené dopravě, méně plýtvání, odpadu, půjčování kostýmů. Ve filmu ale téma udržitelnosti rezonuje víc než obvykle. Je tu snaha o tzv. „Greenfilming“ s důrazem na ekologičtější přístup na natáčení. V zahraničních velkoprodukcích existuje dokonce i „Green koordinátor“ dohlížející na ekologickou udržitelnost během natáčení.
