Bianca, mladá baletka bez mluveného slova, vystupuje ve dvouminutovém krátkém filmu s názvem Reflect.
Film měl premiéru minulý měsíc v rámci série experimentálních krátkých animovaných filmů Short Circuit. Ty jsou k dispozici pouze na Disney+. Tento týden si ale získává novou pozornost na sociálních sítích, protože obsah objevuje stále více diváků.
Biančin boj se sebepojetím je hybatelem děje filmu
Vše začíná u Bianky, jejíž taneční lekce je rychle utlumena pochybnostmi o sobě samé. Vše se začne odehrávat poté, co instruktorka vytkne „úzké bříško, dlouhý krk“ a ona si v zrcadle prohlédne vlastní břicho.
Sklo praskne a Bianca je rychle vtažena do temného a zlověstného prostoru, kde (pozor, spoiler) musí tančit bez zábran, aby se svým odrazem úspěšně bojovala.
Režisérka Hillary Bradfieldová říká, že film natočila na základě vlastních zkušeností s obrazem svého těla. Režisérka je především známá především prací na disneyovkách Encanto a Frozen II.
„Mám pocit, že jsem v zásadě velmi pozitivní člověk. Ale když je to v osobní rovině, je mnohem těžší být pozitivní k našemu tělu,“ řekla v rozhovoru, který se vysílá jako součást epizody.
Fanoušci si ikonografii zrcadla ve filmu vyložili jako znamení, že Bianca možná bojuje s tělesnou dysmorfií.
Téměř sto let Disney – rasismus, sexismus a exkluzivita
Společnost Disney v minulosti zobrazovala ženské postavy s nadměrnou velikostí jako kompars nebo padouchy. A to zejména v ostrém vizuálním kontrastu ke štíhlým protagonistkám z řad princezen.
Některé hrdinky z poslední doby byly oslavovány za modelování realističtějších typů postav. Lidé vyzdvihovali například Moanu nebo sestry Encantovy Luisu a Mirabel. Společnost ale už v minulosti sklidila kritiku i za jiné postavy. Včetně postavy z krátkého filmu z roku 2016, jejíž pas byl téměř tenčí než krk.
Smíšené reakce fanoušků na Reflect
Uživatelé sociálních médií zpochybňují záměry společnosti Disney, které se na filmu Reflect podílely. Někteří fanoušci tvrdí, že dvouminutová délka neponechala dostatek prostoru pro nuance a že poselství pozitivního přístupu k tělu bylo zmateno tím, že se hlavním hybatelem děje stal Biančin sebeobraz. Některým zkrátka a pouze vadí představa „tlusté baletky“.
Pro jiné ale Bianca slouží jako krok ke správnému druhu reprezentace. Nebo alespoň jako začátek konverzace a možná také nové éry Disney.
