Míšo, řekněte nám, co vše pejsek dokáže vnímat?
Mnohem více, než si dokážeme představit. Pejsek vnímá nejen slova, ale i fyzický postoj nebo posunek, emoce i myšlenkové nastavení člověka. Zkrátka naciťuje člověka jako bytost se všemi komunikačními kanály. Jako celek. Ale taky jako chaos, protože člověk se velmi často vyjadřuje rozpolceně a nesrozumitelně. To způsobuje pro pejska dost zmatek, jak vlastně má člověčímu chování rozumět. Člověk totiž úplně nedokáže vnímat právě přítomný okamžik v plné pozornosti. Vycházejí najevo emoce, myšlenky, fyzické projevy či ego. A aby mohla vzájemná komunikace fungovat, musíme my lidi k pejskovi přistupovat opravdu jednotně a celistvě. Je důležité vědět proč, co a jak děláme. A pokud dokážeme toto naše přání pejskovi “doručit”, rapidně to zlepší společnou komunikaci a prohloubí vztah v partnerství.
A Míšo, co si myslíte o pamlscích?
Pamlsek je vnímán jako odměna. Mnohdy si jím člověk zkracuje proces učení se novým věcem. Je samozřejmě úplně v pořádku dát pejskovi pamlsek. Ale nesmí být náhradou komunikace. Co to v praxi znamená? Budování vztahu by mělo být na základě bezpečí, příjemné energie a přátelství. Ne na principu jakési pozitivní pamlskové motivace.
Mnohem lepší než povely a následné pamlsky, jsou v partnerství se psem dohody. Člověk si jednoduše a srozumitelně nastaví hranice komunikace a ty dodržuje (hranice – pozn. autora – je prostor vytvořený člověkem, který slouží k bezpečí psa). Komunikace nekončí povelem, ale musíme dát pejskovi potvrzení. Odsouhlasíme mu jeho chování. Pejsek bude mít vlastně radost, že my máme radost. Když naší komunikaci udržíme bez překážek, jako jsou nepředpokládané emoce, rozčilení, rozrušení, tím lépe dokážeme vztah budovat.
Míšo, umíte si představit život bez pejska a máte aktuálně nějakého?
Pejsky jsem vedle sebe měla odmalička. Neustále jsem nějakého zachraňovala, hladila, zdravila. Zkrátka odjakživa patří neodmyslitelně k mému já. Měla jsem okamžitě pocit, že naše porozumění je úplně někde jinde, než to na lidské úrovni.
V sedmé třídě jsem dostala svého prvního pejska, Falca z Letního hradu, který mi bohužel brzy zemřel na psinku. Jeho odchod pro mě byl opravdu náročný, a tak následovalo nějaké období bez psa po mém boku. Nicméně po několika letech se objevil druhý Falco, který mi byl přítelem přes 17 let. Byl mým průvodce na cestě k uvědomění toho, co nyní vím. Nebyl jediným pejskem, který mi dělal společnost, ale byl jednoznačně tím nejdůležitějším. Díky němu jsem pochopila své poslání.
V současnosti pejska nemám, ale obklopuji se těmi vašimi 🙂 Falco byl vlastně spoluautorem mé knihy Znaková řeč pro psy.
