První noc malý Eriček chrněl v pelíšku vedle naší postele. Na druhý večer se už malé stvoření dívalo vzhůru a pokňourávalo, že chce za námi. Zželelo se nám ho a pomohli jsme mu nahoru. Za týden už svižně vybíhal po psích schůdkách, které jsem mu pořídila.
Uplynul rok a půl… povyrostl tak, že jsme stupínky mohli předat jiným pejskařům, a vysoký spací komfort bere jako samozřejmost.
Je to mazlík
Erik si nastavil své vnitřní hodiny. Jakmile padne osmá večerní, bouchnou psí dvířka a jeho lordstvo přichází na večeři. Nadlábne se a jako první z rodiny se odebírá na kutě. Běda je-li do ložnice zavřeno! To pak stojí před dveřmi a tváří se značně rozladěně, přičemž nám dává kňučením na srozuměnou, že TOHLE jsme teda přehnali.
V noci pak obvykle spím zkroucená jako paragraf, aby měl pejsek dostatek místa. Jednou za čas – nevím, zda kvůli nějaké psí noční můře, nebo prostě jen tak – potřebuje ještě větší blízkost než obvykle. V takovém případě si vleze na můj polštář a obmotá se mi kolem hlavy. Čumáčkem mi přitom spočívá na rameni, případně na čele. Což o to, jde o roztomilost level milion, jen kdyby tolik nehřál! Po chvíli mám pocit, že mi pravděpodobně vzplane mozek. Jenže já to vydržím, protože tyhle chvíle mají až terapeutický účinek.
Spí dobře, spí rád… většinou
Obvykle leží na zádech, a byť váží pouhých dvanáct kilogramů, umí se roztáhnout do velikosti menší dogy. Jen jednou trpěl nespavostí. Stalo se to během jedné z našich zahraničních výprav za dobrodružstvím. Z Čech jsme putovali na Slovinsko, přičemž cesta zabrala něco přes osm hodin. Jestli vás napadlo „Chudák pes!“ pak věřte, že na jeho pohodlí bylo dokonale dbáno. Pravidelně jsme také zastavovali na procházky, ale z nich nebyl nijak nadšený. Pokaždé jsme ho museli vzbudit a přemluvit, aby laskavě vylezl z auta.
Do cíle jsme dorazili večer, a tak už zbývaly síly jen na postavení stanu, nafouknutí matrací a zalezení do spacáku. Ovšem ne všichni byli unavení.
Erik se probral z celodenní relaxace a chtěl si hrát. Cestoval po stanu, lezl nám po hlavách a jednou dokonce otevřel zip, načež se odebral na obhlídku kempu. Pes nespal, my nespali a obávám se, že ani osazenstvo okolních stanů nemělo patřičný klid.
V přesvědčení, že mu možná vadí stan, odvedla jsem ho k našim spolucestovatelům, kteří nocovali v dodávce. S radostí Erika převzali a já si šla spokojeně lehnout. Ráno jsem si sedla před dodávku a čekala, až mi bude pes vydán. Kochala jsem se rozedníváním… dokud se neotevřely dveře a v nich se neobjevily tři velmi unavené tváře, dvě lidské a jedna psí. Ani v autě se náš Erik neoddával sladkému snění, ale do brzkých ranních hodin vyžadoval zábavu. Během dne si z té prohýřené noci musel několikrát dát šlofíka… Nicméně stačila túra a večer usnul jako dudek.
