Nedávno jsem se usadila v čekárně své obvodní lékařky. Vzhledem k množství přítomných lidí, bylo jasné, že tam nějakou dobu určitě strávím. „Pche, to mě nemůže rozhodit,“ pomyslela jsem si s úsměvem, což působilo asi divně, protože jinak jsem vypadala vcelku žalostně. Rozepla jsem zip batohu a celá natěšená na to, jak asi bude pokračovat dramatická zápletka rozečtené detektivky, zašátrala uvnitř.
Šok, panika, zklamání!
Ve svém malém batůžku nosím mnohé… ostatně stejně jako jiné matky malých dětí. Nedojedená lízátka navrácená do původních obalů, nalezené kamínky mnohých tvarů i velikostí, seschlé kaštany, brčka ze sladkých limonád obalená drobky a další poklady, které ratolest nedovolí vyhodit, ale vy to pak jednou za čas stejně musíte udělat, protože hrozí, že vám v zavazadle vznikne nový druh bakterie.
Snažila jsem se nahmatat knihu, a to opatrně, přeci jen od debordelizace už uběhl nějaký ten pátek, takže případná inkubační doba byla docela dlouhá. Marně!
Potřebuju doktora!
Modlila jsem se za zázrak, nicméně jedna z knihomolských nočních můr se právě přetavila ve skutečnost. Ať už se to stalo jakkoliv, čtivo zůstalo na nočním stolku! Zachvátila mě panika a chvíli jsem byla přesvědčená o tom, že moje situace je natolik vážná, abych zaklepala na dveře ordinace a dožadovala se okamžité pomoci. Nakonec jsem ovšem zůstala dál tiše sedět a jen očima přejížděla po ostatních. Většina čučela do mobilu, kromě postaršího pána, který si četl Blesk. To sice není můj šálek kávy, ale prozkoumání zvednuté titulky jsem se neubránila.
Titulky
Rozvod, milenec, podvod, dokolečka ten samý trojúhelník… zkrátka nic zajímavého, a tak jsem přesunula pohled k nástěnce. Nebyla tam žádná hnusná mánička od květinové alternativy v rodině důstojníka lidově demokratické armády, zato se na mě usmíval dobře udržovaný šedesátník. Jako by vypadl z reklamy na zubní pastu nebo protézu, ale o chrup tady vůbec nešlo. Takhle se prý usmívá někdo, komu jakási mastička vyřešila potíže s hemoroidy. Toliko k rozšíření mých obzorů… raději jsem také vytáhla mobil.
Drahý omyl
V abstinenčním záchvatu moje prsty vyťukaly adresu e-shopu s knihami. Dvě jsem nutně potřebovala, třetí mě zaujala obálkou, čtvrtá a pátá. To je fuk, prostě jsem tam nechala částku, z níž mě znovu polilo horko.
Když jsem se potom doma podívala na svoji knihovnu, cítila jsem se provinile. Jedna police je plná knih, které teprve čekají na přečtení a k nimž jsem za pár dní, cca mezi osmou ranní a osmou večerní, jak mi sdělil dopravce – měla přidat další kousky.
Jistě, nabízela se možnost stornovat objednávku, ale to by celý ten čas strávený v čekárně s mobilem v ruce přišel vniveč, což jsem nemohla dopustit. A tak jsem si přiznala, že mám problém s hromaděním knih, a šla si dočíst tu knížku, která tohle všechno způsobila.
