Do země ve tvaru boty jezdíme často a rádi. Ať už jde o sever, střed nebo jih, každá část má své kouzlo a dalo by se hodiny vyprávět, čím bychom se mohli inspirovat. Tady je alespoň část, kterou si můžeme užít nejen v zahraničí, ale také v našich českých domácnostech.
Káva se nesmí uspěchat
Italové kávu milují a umí si na její vychutnání udělat čas, a to několikrát denně. Přiznám se, že mě hrozně láká představa, jak některému z nich připravím našeho echt českého „turka“ ze Standardu, co se za dob mého dětství s šíleným rachotem mlel přímo v sámošce. No, nejspíš by nadšení nevyvolal.
Pamatuju si, jak jsme v Itálii poprvé viděli moka konvičku. Museli jsme googlit, abychom zjistili, jak se používá. Dnes už jich doma máme několik a, i když jsme si pořídili pákový kávovar, pořád je to naše oblíbená forma přípravy kávy. Jak se říká: ráno dělá den, a tak když si můžete pěkně v klidu počkat, až kávička zabublá a pomalu se její vůně rozline do všech koutů kuchyně, je to blahodárné. Samozřejmě tedy jen v případě, že nespěcháte. Jenže to ve spojení s kávou Italové nedělají snad nikdy.
Jen pozor, až si budete v italské restauraci objednávat, abyste se nedostali do podivné situace jako já, když jsem číšníka poprosila o „latté“, jak u nás říkáme naprosto běžně. Objednala jsem si tak totiž pouze mléko 🙂
Vaření
Ital prý nezná ten zázrak – knedlo, vepřo, zelo, zpívá se ve slavné písničce. Ne, italská kuchyně má daleko lepší a lehčí zázraky. Je svěží, a dokonce se nemusíte pouštět do větších akcí, tedy složitějších receptů, a přesto si pochutnáte.
Základem je samozřejmě dobrá pasta. Zapomeňte na věčně rozvařená kolínka, jaká nám v rajské servírovali ve školní jídelně. Těstovina musí být kvalitní a dobře připravená, a jakmile se takovou naučíte uvařit, pak už jinou chtít nebudete. Buďte ovšem trochu odvážnější a vykašlete se na špagety. Za sebe můžu doporučit třeba orecchiette, které pocházejí z jihu, kde ve městě Bari zručné ženy tyto těstoviny vyrábějí přímo na stolech postavených před jejich domovy. Zatímco kmitají rukama, štěbetají mezi sebou a kolemjdoucím rády o svém řemesle něco poví.
Dalšími podstatnými ingrediencemi jsou olivový olej, rajčata a dobrý sýr, pro masožravce ještě trochu (nebo hodně) pancetty… a dobrota je na světě.
Prosecco
Šumivá vína nám nic moc neříkala, dokud jsme nepobývali v oblasti Treviso, která je proseccem proslulá. První skleničku jsme si dali v kavárně, jen tak, ze zvědavosti. Další už se staly součástí našich večeří (a někdy i obědů). Například právě s těstovinami je prosecco ve skvělé souhře. Nevěříte? Vyzkoušejte to a uvidíte.
Oblečení
Jistě, možná jsem někde na poli zahlédla člověka pracujícího v montérkách, ale jinak mají Italové v krvi eleganci. I v zapadlých vesničkách starousedlíci sedávají na lavičkách hezky oblečeni (trochu jako lázenští šviháci v Poděbradech), žádné tepláky nebo vytahaná trička. A když se sbíhají na mši, to je teprve podívaná. Dámy ze šperkovnice vytáhnou perly, pánové zase sáhnou po lepším klobouku. A rozhodně to neznamená, že by jim přetékaly skříně, naopak, o své oblečení se pečlivě starají, aby sloužilo co nejdéle, přičemž jim stačí jen pár kousků.
