Mnoho zvířat každý den zažívá nepředstavitelné utrpení, jehož záminkou je věda nebo bezpečnost pro člověka. Jak to ale skutečně je?
Kosmetika být testovaná na zvířatech nesmí, její složky musí!
Už několik let platí zákaz testování kosmetických přípravků i jejích složek na zvířatech a také prodej takto testované kosmetiky. Jenže mnohé složky, které jsou v rámci výroby používané, se i tak na zvířatech testují. Existuje totiž nařízení REACH o registraci, hodnocení, povolování a omezování chemických látek, které pokusy na zvířatech dokonce vyžaduje. Vzniká tak paradoxní situace, kdy – zjednodušeně řečeno – jedna legislativa testování kosmetických složek na zvířatech zakazuje a podle druhé je povinné.
Testování nařizuje legislativa
Podle zvyšujícího se počtu kosmetických firem, které jsou označené certifikátem deklarujícím netestování na zvířatech, by se mohlo zdát, že je řešení snadné. A „když se chce, tak to jde“. Jenže ani v tomto případě nesaháte po produktech, v nichž by ani jedna složka nebyla testovaná na zvířatech. Kromě testování nových složek je nutné přetestovávat i složky již používané, což se týká také těch, jimž se výrobci nemohou zcela vyhnout. Jejich možností je tak pouze snaha o nepoužívání nových složek, které jsou testované na zvířatech.
„Bohužel jsme se dostali do fáze, kdy se žádná kosmetická značka nevyhne složkám nově otestovaným na zvířatech. Usilujeme o to, aby se tato situace vyřešila a nesmyslné testování kosmetiky na zvířatech konečně skončilo,“ říká Barbora Bartušková Večlová, předsedkyně organizace Svoboda zvířat Plzeň.
Existuje přitom řada možností, jak živé tvory nahradit – počítačové systémy, pěstování buněčných kultur apod. Bohužel ke změnám, které vyžadují investice, zatím přistupují jen některé společnosti, a to i přes skutečnost, že tyto testy přinášejí přesnější výsledky než pokusy prováděné na zvířatech.
Jak vybírat produkty netestované na zvířatech?
Pokud vám není lhostejné utrpení pokusných zvířat hledejte ta správná označení. Jak z výše uvedeného vyplývá, ani ta sice neznamenají, že žádná složka v daném produktu nebyla testovaná na zvířatech, ale napoví, že se firma snaží v tomto směru k výrobě přistupovat etičtěji.
Ale pozor! Označení za veganský produkt o testování na zvířatech nevypovídá, je „pouze“ zárukou, že při výrobě nebyly použity složky živočišného původu.
Testování v dalších odvětvích
Barviva, příchutě, sladidla, stabilizátory a další složky používané v potravinářském průmyslu jsou další skupinou látek, u nichž probíhá testování na zvířatech. Běžně jsou k těmto pokusům používány myši, potkani, králíci, morčata a prasata.
Velmi bolestivé jsou potom testy chemických složek, které se používají pro výrobu prostředků do domácnosti, plastových výrobků, již zmiňované kosmetiky apod. Zkoušeny jsou krátkodobé i dlouhodobé vlivy na zdraví, přičemž zvířata velmi trpí a mnohdy v bolestech umírají. Využívání jsou k tomu – kromě myší, potkanů, ryb, králíků, morčat a ptáků – někdy i psi.
Za zmínku také stojí test s označením LD50, který se týká botulotoxinu A, jenž se používá třeba na estetických klinikách k vyhlazení vrásek. Průběh jeho testování je následující: myši je vzorek injekčně vstříknut do břicha, což jí způsobí ochrnutí a dýchací potíže, a po třech až čtyřech dnech utrpení umírá. Alternativou je přitom test, v němž zvířata nehrají žádnou roli, bohužel není tak často používaný.
Je tohle nutné? Není!
Zastánci pokusů na zvířatech tvrdí, že jiným způsobem nelze prokázat, zda jsou dané látky bezpečné pro člověka. Jenže z řad odborníků se ozývají protichůdné hlasy. Ty poukazují na to, že zvířecí organismus se od toho lidského podstatně liší. Proto mnohdy výsledky naopak o ničem nevypovídají.
Dokazuje to i praxe, protože některé léky se zdály být s ohledem na výsledky testů na zvířatech pro člověka bezpečné. Ale opak byl pravdou (např. preparát Vioxx). Zajímavým faktem je, že řada dnes běžných léčiv (mimo jiné aspirin a penicilin) by se naopak skrze testy na některých druzích zvířat k člověku vůbec nedostala. Kvůli rozdílnému metabolismu by totiž u zvířat způsobila vážné zdravotní komplikace.
Pokusy na zvířatech se tak v rukou farmaceutických firem stávají spíše jakousi pojistkou pro případ, kdy by se u uživatelů objevily nežádoucí účinky.
Jak je to v České republice?
Také u nás se pokusy týkají několika set tisíc zvířat ročně. A to ptáků, myší, potkanů, králíků, ryb, psů, koček a opic. Každá firma, která hodlá testovat na zvířatech, musí mít oprávnění od Ministerstva zemědělství.
„Bohužel stále dochází k tomu, že jsou v ČR schvalovány i pokusy na zvířatech, ke kterým existuje schválená alternativní metoda, jako jsou např. testy senzibilizace, kdy se zjišťuje možná alergická reakce, nebo pokusy, které jsou ze své podstaty nesmyslné, např. výzkum onemocnění srdce savců prováděný na ještěrkách,“ uzavírá Barbora Bartušková Večlová.